Bylo časné ráno, když se manželský pár probudil neklidem. Zpočátku si mysleli, že slyší obyčejný ruch z ulice: škrábání, pískání, tlumené pohyby. Jenže čím déle poslouchali, tím víc je mrazilo v zádech – zvuky vycházely přímo z jejich obývacího pokoje. A přesněji řečeno, ze staré pohovky, na které obvykle odpočívali.

Žena, rozechvělá a bledá, zvedla telefon a zavolala na policii.
— „V naší pohovce něco žije! Pohybuje se to… a vydává zvuky!“

Zásah na místě

Operační důstojník rozhodl, že nejde o planý poplach. Poslal hlídku spolu s psovodem a služebním psem. Podobné případy často končí banálně – uvolněná trubka, zbloudilá kočka nebo obyčejné praskání nábytku. Tentokrát ale policisté cítili, že půjde o něco jiného.

Když vstoupili do obývacího pokoje, napětí by se dalo krájet. Manžel seděl v invalidním vozíku, pevně svíral ruku své ženy. Ticho prolomil až pes: srst se mu zježila, začal vrčet a během vteřiny skočil k pohovce, kde zuřivě štěkal a škrábal.

Psovod měl co dělat, aby ho udržel. Bylo jasné, že v útrobách pohovky se skutečně něco skrývá.

Rozříznutí

Jeden z policistů vytáhl nůž a provedl opatrný řez po straně. Vyvalil se prach a kusy staré výplně. Pak se ozvalo ostré zakvičení. Žena vykřikla a couvla, pes se snažil dostat dovnitř.

Když policisté otvor zvětšili, čekal je šok: uvnitř se hemžilo celé společenství krys. Hnízda z rozcupované látky, úzké chodbičky, mláďata i dospělí jedinci – pohovka byla přeměněna na živou pevnost.

Reakce majitelů

Žena se rozplakala, muž zbledl jako stěna. Myšlenka, že celé týdny seděli a možná i spali na nábytku obývaném hlodavci, byla k neunesení.

Sanitární služba byla přivolána okamžitě. Pohovku vynesli ven a spálili. Teprve tehdy si pár uvědomil, že během let nikdy kus nábytku neposunuli a tím umožnili, aby se v něm nepozorovaně zabydlela kolonie.

Jak je to možné?

Podle odborníků nejde o raritu. V starších domech si krysy dokážou najít cestu přes větrací šachty, pukliny či kanalizaci. Vyhledávají teplá, klidná místa s měkkými materiály, které se hodí pro hnízdění. Nehýbaná pohovka u zdi byla ideální.

Stačí pár jedinců a během několika měsíců se rozroste celá kolonie.

Dozvuky

Příběh se rozšířil po celém sousedství a stal se tématem hovorů i strašákem. Lidé si začali více všímat svého nábytku a přemýšleli, co všechno se může skrývat uvnitř.

Pro manželský pár zůstane tato zkušenost noční můrou. Přiznali, že už nikdy nedokážou usednout na žádnou pohovku, aniž by ji předem nezkontrolovali. Policisté dodnes vzpomínají na zásah, při kterém obyčejný kus nábytku odhalil svou děsivou tajemnou tvář.