Dvanáct let strávil v betonové cele B-17. Každý den se probouzel s vědomím, že jeho život už dávno není v jeho rukou. Přísahal na svou nevinu, ale soud i svědci rozhodli jinak. Nejprve psal dopisy, žádal o odvolání, bojoval. Časem ho však vyčerpání a bezmoc umlčely. Zůstal jen chlad a ticho.

Jediným světlem v jeho mysli byl obraz německého ovčáka. Nebyl to jen pes – byl to jeho rodina, jediný přítel. Našel ho jako malé, opuštěné štěně a od té chvíle ho nikdy neopustil. Vzpomínky na společné chvíle mu dávaly sílu přežít.

Když se ho ředitel věznice zeptal na poslední přání, muž se jen slabě pousmál.
— Chci vidět svého psa, řekl tiše.

Strážní byli zaskočeni. Vězni obvykle žádali cigarety, speciální jídlo nebo duchovní útěchu. Ale pes? Přesto nakonec souhlasili. V určený den ho vyvedli na dvůr. Po letech poprvé cítil čerstvý vzduch a v dálce zaslechl známý štěkot.

Pak ji uviděl. Jeho ovčanda, zestárlá, ale stále plná energie, se rozběhla a vytrhla z vodítka. Vrhla se mu do náruče a celým tělem se k němu přitiskla. V tu chvíli se zdálo, že svět neexistuje. Muž se rozplakal – ne ze strachu ze smrti, ale z bolesti, že by měl odejít bez rozloučení.

Najednou se však atmosféra změnila. Pes se vzepjal, zvedl hlavu a začal štěkat ostrým, varovným hlasem. Jeho oči se upřely na muže stojícího opodál. Bylo to známé tváře – svědek, který kdysi před soudem dosvědčil jeho vinu.

Strážní měli co dělat, aby psa udrželi. Ozval se hluboký, hrozivý vrčivý tón. Všichni ztichli. Jeden z dozorců zašeptal:
— Zvířata nikdy nelžou.

Ředitel, který kdysi pracoval jako vyšetřovatel, vnímal situaci s chladnou vážností. Proč pes reagoval tak prudce právě na tohoto muže? Rozhodl se neignorovat instinkt zvířete. Krátce nato byla zahájena nová kontrola případu.

A odhalení bylo šokující. Svědek, na kterého pes reagoval s nevídanou agresí, skutečně lhal. Byl přímo zapleten do zločinu a jeho falešná výpověď uvrhla nevinného do vězení.

Příběh, který měl skončit posledním rozloučením, se proměnil v nový začátek. Proces se znovu otevřel a po dlouhých letech vyšla pravda najevo.

Vězňovy oči se znovu setkaly s očima psa. Tentokrát už věděl, že ten okamžik není poslední.

A i ti nejtvrdší strážní tehdy pochopili, že ve světě plném podvodů a zrady je často jen psí věrnost tou silou, která dokáže zachránit lidskou duši a vrátit spravedlnost.