O dovolené jsme s manželem mluvili roky. Vždy se však našlo něco, co nám ji překazilo — pracovní povinnosti, rodina, nečekané události. Až letos se stal zázrak: podařilo se nám koupit letenky a vyrazit k moři. Protože jsme je brali na poslední chvíli, nedostali jsme místa vedle sebe. Řekla jsem si, že dvě hodiny v letadle vydržím i bez něj.

Když jsem nastupovala, zahlédla jsem, kdo sedí u něj. Sotva dvacetiletá dívka v ultrakrátkých džínových šortkách, s rudou rtěnkou a výraznými řasami. Usmála jsem se — žárlivá nejsem. Myslela jsem si, že půjde o obyčejnou spolucestující.

Jenže brzy se ukázalo, že to tak jednoduché nebude

Nejdřív jen povídala a smála se. Smála se až příliš hlasitě, jako by můj muž byl ten nejvtipnější muž na světě. Potom přišly doteky. Ruku položila na jeho loket, nechala si „pomoci“ s lahví vody, s batohem. Můj muž se choval slušně, ale bylo vidět, že ho to nebaví. Odpovídal krátce, pohledem utíkal k oknu.

Dívka se však nenechala odradit. Nakonec si dovolila něco, co mě přimělo okamžitě jednat — natáhla své nohy na přední sedadlo, a to tak, že se ocitly přímo před mým mužem. Byla to otevřená provokace.

Vstala jsem a šla k nim

Cítila jsem, jak se ve mně vaří krev. Přešla jsem uličkou, položila muži ruku na rameno a on se na mě podíval pohledem plným úlevy. Pak jsem se obrátila na ni a klidně, ale naprosto pevně pronesla:
— „Slečno, vím, že se ráda bavíte. Ale tento muž je můj manžel. Hledejte si jiného posluchače.“

Na pár vteřin se celé letadlo ponořilo do ticha. Několik lidí se otočilo. Ona zrudla, stáhla nohy a zašeptala cosi neurčitého. Ale bylo jasné, že pochopila.

Moje reakce byla tichá, ale jasná

Nemusela jsem křičet. Nemusela jsem dělat scénu. Jen jsem jí ukázala hranici. A ta stačila. Do konce letu už neřekla jediné slovo, zírala jen do telefonu.

Když jsme přistávali, manžel se ke mně naklonil a potichu řekl:
— „Díky. Přesně tohle jsem potřeboval.“

A já si uvědomila jedno

Svět je plný žen, které si myslí, že lehký flirt je neškodný. Ale flirt s cizím mužem nikdy není nevinný — je to neúcta. Uvědomila jsem si, že bránit své manželství neznamená hysterii ani žárlivost. Znamená to mít odvahu ukázat, kde je hranice.

Ten let mi připomněl, že můj muž je člověk, kterému věřím. A také, že někdy stačí pár pevných slov, aby člověk ochránil to, co je pro něj nejcennější.