Na dovolenou jsme čekali dlouhé roky. Vždy se něco pokazilo – práce, povinnosti, rodinné starosti. Tentokrát jsme se rozhodli jednat spontánně: na poslední chvíli jsme koupili letenky. Jenže místa nebyla vedle sebe. Nevadilo mi to, dvě hodiny sezení odděleně byly nic proti tomu, že konečně míříme k moři.

Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že právě tento let se stane scénou, kde budu muset ukázat svou rozhodnost.

Kdo si sedl vedle něj

Když jsem šla uličkou, koutkem oka jsem zahlédla, kdo se ocitl po jeho boku. Mladá slečna, sotva dvacetiletá. Džínové šortky, které vypadaly spíš jako kousek látky než oblečení, přiléhavý top a rty nalakované sytě červenou rtěnkou. Její pohled byl až příliš upřený. Pousmála jsem se – „ať si sedí, je mi to jedno“.

Jenže už po chvíli jsem poznala, že to nebude tak jednoduché. Smála se každému jeho slovu, i když odpovídal krátce a nezúčastněně. Nakláněla se blíž, jakoby potřebovala něco zašeptat, a pokaždé „omylem“ narazila na jeho ruku.

Přes čáru

Pak přišel okamžik, kdy přešla z náznaků k otevřené provokaci. Natáhla své dlouhé nohy a položila je na opěradlo před sebou – přímo do manželova zorného pole. Usadila se jako modelka na přehlídkovém mole, přesvědčená, že se jí podařilo strhnout všechnu pozornost.

Viděla jsem, jak se manžel necítí pohodlně, snaží se odvrátit. Ale ona se bavila, jako by testovala, kam až může zajít.

Moje rozhodnutí

V tu chvíli jsem vstala. Přistoupila k jejich řadě a s naprostým klidem navrhla, že si vyměníme místa. Manžel jen kývl s viditelnou úlevou. Slečna zůstala zaskočená, jako by jí někdo vytrhl půdu pod nohama.

Podívala jsem se jí přímo do očí a pronesla:
— „Doufám, že se vám tu vedle mého manžela líbilo. Ale od této chvíle jsem tady já.“

Její tváře zrudly, prsty se jí zachvěly. Celé její sebevědomí zmizelo během vteřiny.

Chvíle ticha

Zbytek cesty mlčela. Upírala pohled z okna, a ani jednou se už neodvážila podívat naším směrem. Žádné úsměvy, žádné narážky. Pochopila, že tentokrát narazila.

Nemusela jsem zvyšovat hlas, nemusela jsem dělat scénu. Stačilo vytyčit hranici. Manžel je můj partner, a kdo se ji pokusí překročit, prohraje.

Konec příběhu

Dovolená byla nádherná a tato epizoda se pro nás stala jen úsměvnou historkou. Ale pro ni, o tom nepochybuji, to byla pořádná lekce: s cizím vztahem se nezahrává a žena, která si chrání své, vždy najde způsob, jak dát věci na pravou míru.