Na hřbitově panovalo téhož dne zvláštní ticho. Slunce svítilo jasně, listí stromů se lehce chvělo ve větru a lidé se v tichosti shromáždili kolem čerstvě vykopané jámy. Rodiče zadržovali slzy, sousedé stáli opodál a kněz monotónně odříkával modlitbu. Všechno působilo obyčejně – dokud se neodehrála událost, která navždy poznamenala přítomné.

Okamžik hrůzy

Jakmile rakev klesla níž k zemi, půda se nečekaně zachvěla. Nejprve drobné pohyby, pak zřetelné vlnění. A náhle se z hlíny začaly vyplazovat hadí těla. Černí i šedí, dlouzí i krátcí, zvedali hlavy a syčeli. Několik z nich se vinulo přímo po víku rakve, jako by hlídali, co je uvnitř.

Dav propadl panice. Ženy vykřikly, děti se rozplakaly, muži se pokusili plazy odehnat, ale ti zůstávali neústupní. A pak se objevilo cosi ještě děsivějšího – z prasklin v zemi začali lézt skorpioni. Jejich lesklé krunýře zářily ve světle a jedové ocasy se hrozivě tyčily nad nimi.

Strach a zmatek

Kněz ztuhl a přestal číst. Kříž, který držel, se mu chvěl v ruce. Lidé si začali špitat: „To je znamení,“ „Duše dítěte nenalezla klid,“ „Tohle místo je prokleté.“ Atmosféra se změnila v dusivé ticho, protkávané jen vzlyky a syčením tvorů.

Co mělo být obyčejným loučením, se změnilo v obraz připomínající starodávnou kletbu.

Tíživá atmosféra

Někteří utekli ke hřbitovní bráně, jiní klesli na kolena a modlili se. Jen málokdo dokázal zachovat chladnou hlavu a hledat vysvětlení. Ale když se tvorové shromažďovali kolem rakve v čím dál větším počtu, bylo těžké uvěřit, že jde o pouhou náhodu.

Skutečné vysvětlení

Nakonec se jeden z mužů odvážil nahlédnout blíž. A odhalil, že pod jámou se nacházela dutina, přirozené útočiště plné hadů a skorpionů. Při kopání hrobu byl jejich domov narušen a oni se vyřítili ven, aby bránili své teritorium.

Přesto okamžik, kdy se objevili přesně v době, kdy rakev dosedla na dno, působil až příliš symbolicky.

Následky

Obřad musel být přerušen. Nikdo už se k hrobu ten den nevrátil. V obci se začaly šířit řeči o kletbě, o znamení z nebes i o tom, že toto místo nese dávné prokletí. Dokonce i ti, kteří věřili jen rozumu, připouštěli, že na tak strašidelný zážitek se nedá zapomenout.

Pověst se rychle rozšířila do okolních vesnic. Hřbitov získal pověst místa, kam je nebezpečné chodit. A i dnes se mu mnozí raději vyhýbají – i za bílého dne.